Anotace: ---

Duše tísněná ze všech stran,
ani pohnout se nemůže.
Vězněn tak, je její pán,
i v poutech vlastní kůže.

Proč ty mi nedáš vydechnout,
ptá se duše těla svého.
Proč mi nedáš se nadechnout,
tobě dát potřeba čeho?

Dej, ty duše tělu svému,
toho, čeho je mu třeba.
Směrem k dobrému, ne zlému,
více všeho, nejen chleba.

I dala duše tělu svému,
co vzájemně jim chybělo.
Pro sjenocení ve jménu,
by nic se neopomnělo.

Publikoval(a): Litarts, 11.4.2020