včera ráno
včera ráno
rozprostřená poušť
v kouzlech čaroděje
žár chladnýho slunce
co pálí a hřeje
voda je nevidomá
svědomí vidoucí
na rozpraskaných
prstech koloděje
závoj smíchu
v rukách hříchu
popel z cigarety
na kmeni stromu
tráva roste tak nahlas
nahoru
a nahoru
nějaká paní
otírá schránky domu
jde o život
vítr sype
naději po troškách
Publikoval(a):
Michelle.Morrigan, 25.4.2020