Těžko říct
Těžko říct
Vůně jehličnanů,
co rozplyne se s poslední kapkou ranní rosy
Vesmír jinotajů s mraky plných přání
myšlenky poletují bosy.
Pampelišky v korunách stromů
slova košatí se v konturách večera
Rezavé paprsky lámou se dolů
duše zahoří z vesela.
Vysoké obilí šimrá vítr,
když dívá se na hvězdy.
Oči polonahá optika
dva světy, nevypočitatelné odvěsny,
jež pravý úhěl protíná.
Jeden bez druhého není,
když prostor odezní
tam začíná naše rovina.
Publikoval(a):
slzy-deště, 30.4.2020