Anotace: ...

Kéž bych se vrátil do časů starých gramofonových desek
poslouchat písně dávných hitmakerů jako tehdá když mi bylo deset
éra se však změnila zůstala jen ústa divem dokořán
v srdci sžíravý to pocit že spřízněnou duši asi nikdy nepotkám

pod lampióny odstrčené děti ty ještě vůbec netuší
že příští generace sotva stráví volné chvíle na hřištích
a jejich lehce oklamatelná mysl bude podrobena zkoušce
nastal konec dovádění v nazelenalé orosené louce

na ní dávno pošly růže, kdysi mohly ještě na slunci růst
všechno jaksi začalo prudce vadnout držet náhle půst
už jako adolescent jsem věděl, že láska není zas tak reálná
nuže snad aspoň k tomu osvícení dojdu ještě za mlada

než s pomalu nastupující artritidou pár promile v krvi
pohled na soudobou mládež tak ten už celkem bolí
ke všemu plíživý stupňující se uvnitř těla tlak
jak dlouho ještě potrvá než odnesou mě na marách?

A také ony přehlížené bastardy pro něž domovem je ghetto
salutuji i když nejsem voják všem přeživším za minulé léto
proto bychom mohli aspoň na chvíli složit palné zbraně
ovládnout přebytečný vztek byť je to přání zcela plané

v těchto omrzelých dnech takzvaného světového míru
přichází náhle v přestrojení útisk prostého lidu
diktují nám co smíme psát a co už je nevhodné
myslím že autenticita novodobých poetů jistě brzy pomine

až věkem jsem si uvědomil jak je můj život celkem zoufalý
mnohé věci občas nedopadnou tak jak bysme doufali
proto když zavírám své oči dělám to pomalu a klidně
rád bych si naposled vybavil všechny okamžiky prožité… jako dítě

připomněl si ještě jednou tu vymizelou radost a čiré veselí
budeme někdy připraveni sklidit to co jsme zde svou pílí zaseli?
A bezpodmínečná láska? Ta nemá místo v dnešní povrchní době
vichr ji odvlál pryč, říkám si na co žít počestně a skromně

ve zkaženém světě kde se lidská schránka rychle mění v prach
naše bytí bude jednou zachyceno v zádumčivých mýtech či baladách
s předvídatelným koncem kde je kladný hrdina pouhá loutka osudu
proč některé unáhlené činy mnohdy odporují zdravému rozumu?

Snad proto, že nám koluje v žilách vychlazené červené místo krve
je to znát, že naše jednání pak mívá znaky značně pošetilé
jsme jak zbloudilí vlci lačnící po kořisti tam někde v dálce
zavírám oči abych si připomněl tichý šum oceánu, aspoň krátce
žijeme byť zcela jistě je to faux pas… jako vladař bez paláce

Publikoval(a): Makaveli, 30.4.2020