Anotace: ...

Nejprve
slunce sedlo mi do očí

klubko čaje
odpáralo do páry
jak kouř tiskl se mi ze trů

pak na trati kůže
srážky mraků
Rosa. Vosa. Kosa
jak se protáhla zahradou
žihadla trávníku

žně lží nastaly
lehce lehly vedle sebe
jak jsem ukončil jejich řadu

U vrat
už se nevrať!
koktající závrať obracela nebe
a klikatě kývala o kliku
mým útěkem.

Dveře mi otevřely náruč
jak očima mlčím
slovy bodám
až do šarlatu krve
až do vypitých jezer
mezer mezi záleží
a náleží

jak sousedům uletěly včely
směrem k nádraží.

Publikoval(a): Marek Miko, 10.5.2020