Anotace: Nemá býti výrazem utápění ve vlastní sebelítosti, nýbrž odrazem nejniternějších tužeb v duši hluboko ukrytých.

Spadl jsem do studny věčného zapomnění
a psal verše banálních a hloupých frází
v marné snaze doufání, že vše se změní
a čtrnáct dlouhých let čekal na extázi

Spadl jsem do studny čtrnáct metrů hluboké
jak dávný Míleťan upřeně hleděl na nebesa
v tom svém podzemním dalekohledu promoklém
stále čekal jsem, zda Jeho srdce nezaplesá

Spadl jsem do studny v hlubokém omámení
šlapal vodu a zběsile tloukl SOS do skruží
i když vlastně netoužil po záchraně, vylovení
spadl jsem v doufání, zda mě voda nevzpruží

Spadl jsem do studny a čtrnáct let nebyl k nalezení
byl žábou na prameni, i tounoucím se stébla chytající
a místo Jeho slov a doteků mě navštívilo nachlazení
Naštěstí daleko je Cháron, aby dostal mě na pramici

Publikoval(a): Hvězdář, 11.5.2020