extáze
extáze
Anotace: přímo navazuje na předcházející báseň Předehra
Jak pilný čmelák
sbírám z květu
sladký nektar lásky,
jak kolibřík v letu
tahám za provázky.
Do tvaru luku prohýbáš záda,
napnutá jako tětiva,
naše těla, milostná rošáda,
tvá duše extázi zažívá.
snažíš se do světa vykřičet,
že dosáhlas vrcholu.
Teď budu malou chvíli
tvá stehna okousávat,
pak směřuji vzhůru
a začínám chvátat
dosáhnout tvých úst,
jež čekají rozevřeny,
pár chvil měli půst,
lahodné rty zralé ženy.
Vášnivě ústy v sobě zaklesnuti,
dlaněmi laskám
tvůj hrudník vyklenutý.
Ty nehty pěstěnými
záda mi škádlíš,
vzdechy mě svádíš
a pohyby pánevními
ku vchodu vábíš
a já neodmítám...
Vcházím v tebe vítán,
přijmeš mě s nádechem,
na sebe hledíce,
tiskneš si spodní ret,
ve svitu měsíce
pomalu pronikám
a hned zas opouštím,
slastí se zalykám
a s tempem rostoucím
v tvém těle žádoucím
do cíle pospíchám,
když zcela zadýchán,
skrápím tvou komnatu,
na tobě vyčerpán,
padám do komatu.
Hlava mi spočine
na rozpálené hrudi,
kapky potu ve vlasech,
příjemně tě studí.
Byl to sex století,
ostatně jako vždy,
když ho mám se ženou,
kterou miluji...
Publikoval(a):
paranoya, 18.3.2011