Anotace: připletlo se mi do života.

kde se bere lidské štěstí?
cítím ho tak málo
jako by se zdálo
že už tu pro mě žádné není.

občas ale život daruje mi
maličké smítko radosti
kopců a hor úzkosti
zbaví mě jak kouzelným proutkem.

pak cítím žár Pobytu na zemi
jak vítr šimrá mě na tváři
klaním se Slunci, svému oltáři
a pozoruju mraky plující na nebeském moři.

dnes cítím se naživu
a jsem za to osudu vděčná
nýbrž nespokojenost věčná
pomalu k smrti mě sžírá.

nezbyla by po mě ani vzpomínka
světu nepředala bych nic
ale teď cítím, že dokážu víc
než jen trápit duši, které ve mě přebývá.

dokážu se nebát
dokážu se usmívat
dokážu si užívat
že jsem.

...

[2.6.2020]

Publikoval(a): stin, 2.6.2020