Anotace: ---

Každý z nás má svou hodinu,
kdy vynoří se ze stínu.

Jen vytáhnou ho na světlo,
zařve si z plných plic.
Poplácají ho po zádi,
šťastní jsou, když se vykadí.
Brok vyje na měsíc.

Pak zabalí ho do plenek
ať spinká v pokoji.
Jen co pochválí hovínka,
tak už je tady maminka,
která ho nakojí.

Brzy ho šoupnou do škamen,
učí se písmenka.
Když přepadnou ho nemoci,
tak snaží se mu pomoci,
občas se poblinká.

Pak vylíže se z puberty,
vede si k oltáři
tu, s níž založí rodinu.
Nevěsta má v tu hodinu
dojetí ve tváři.

A objeví se potomci,
hoši i děvčata.
Když začnou chodit do školy,
pan učitel je proškolí
že je země kulatá.

Přibývaj křížky na hřbetě,
ubývaj iluze
a pro starého pardála,
dříve než by ses nadála,
tu končí diskuze.

Během let se z něj vyklube
dědeček senior,
zabírá místo mládeži,
které jí přece náleží.
Je pro ni jako mor.

Publikoval(a): Jikra, 7.6.2020