Anotace: ...

Hejno vlaštovek připnuté k haveloku pole
přelétavá černá brož léta

Den polil chodníky průsvitným lakem
po nich mraky lidí
sobě cizí; znají se

a zima od nohou v dešti oblý rýč
a vše navrstvené do výšky
v obrys ulehá.

Od hnízda k hnízdu je to na rozpětí křídel
zbývá vyvážit stín v mezerách řeči

jak taje led taje slovosled

a pořadí v němž odlétáme
předem určené délkou mlčení
neboť při narození a po pohřbu

má ústa jen ten
kdo se zapomněl vrátit zpět.

Publikoval(a): Marek Miko, 27.6.2020