Anotace: Další z problémů, o kterém se moc nemluví, názor nechám na každém… První báseň z 20ti připravovaných.

Se sklopenou hlavou bez úsměvu obývají ulice
opovrhováni těmi jenž velebí pouze moc a peníze
s absencí lásky která tento svět navěky opustila
denním chlebem zůstala jen vnitřní bolest, vztek či špína

militantní myšlenky v hlavě tečou jako vodopád
nač truchlit pro něco co už dávno leží mrtvé na márách
naskýtá se tak novodobý fenomén sexuálních otroků
osamělé děti unáší do zemí pro trochu rozkoše lidem mamonu

sotva se někdo pozastaví nad sklíčenou tváří němého
vzniká stále více vyloučených lokalit koho by to bolelo
když jsme zahledění neustále jenom sami do sebe
člověk tak sotva někde najde skutečného přítele

nabízí se otázka jestli žít či zemřít s pusou otevřenou dokořán
dát navždy sbohem zbohatlíkům platících za služby lehkých dam
tak nač být součástí tohoto zvráceného globálního konzumu
který utlačuje všechny jenž se liší, mají srdce a špetku rozumu

možná nastal čas splatit dluh každému co nedostal druhou šanci
tento chybný systém vedený pouze pýchou, naprostou arogancí
jednou padne jako starověký Babylón ohněm a mečem
stejně jako všichni kdož umí jenom věčně ukazovat prstem

zůstáváme lhostejní k druhým pro své vlastní pohodlí
upřednostňujeme předsudky, však oni už to pochopí
nikdo se teď nemůže divit té neutuchající zášti a hněvu
je tak naprosto jasné proč všechny děti z ghetta… chtějí pomstu

Publikoval(a): Makaveli, 27.6.2020