Anotace: Samoto moje, obejmi můj žal, jenž nitro moje naplnil až po okraj!

Píseň o Nebi

Samoto moje, obejmi můj žal,
jenž nitro moje naplnil až po okraj!

Samoto moje, tichosti sten rozezni,
ať bolest ve mně z nitra odezní!

Já toužím křídla mít jak pták
a vzlétnout vzhůru do oblak!

Jen mír a klid
já toužím mít!

………………………………………………………………………………………………….


Refrén hlavní: Já sním o Nebi,
kde duše Boha velebí
a každá chvíle, kterou mám,
je toho Boha čistý chrám.

Sním o Nebi,
kde srdce Lásku velebí,
víc nežli Lásku nepoznám.
Já sním o Nebi,
kde domov mám
a kam chci odejít.
...

Ref: Já chci plout modrou dálavou
a se sluncem nad hlavou
chci odejít
tam, kde je mír a klid.
…
Sen je jen létavice
a zrána není ho už více!
Já toužím odejít
tam, kde je věčný klid.
…
Do modrých zvonků lučních
vkládám smích.

Vlaštovky švitoří
a tajně hovoří
o moři,
kam odletí.
…
Já toužím po tvém objetí,
kde budeš malým hochem v košilce bílé
jak lístky kopretin.
Budu tvým něžným objetím,
to vím.

Ref 3: A až se naše ruce setkají,
pavoučci pro nás sítě utkají,
budeme rosou z pavučin,
ty budeš můj a já tvůj stín.

Já toužím plouti dálavou modravou
se sluncem nad hlavou
chci odejít
tam, kde je klid.

Já sním o Nebi…

Do rudých červánků
když ve spánku
ti růže zavoní
a moje tvář se k tobě nakloní!


Už je čas růží
a dech se úží,
já toužím odejít
tam, kde bude klid,
kde modrou dálavou
se sluncem nad hlavou
budeme šťastně žít!

Sen je jen létavice,
není ho k ránu více,
odchází tam, kde den nekončí,
na horní úbočí.

Když rudá růže
zavonět může
ti do spánku
a v rudém červánku
odchází tam,
kde je můj chrám
a v němž navždy živá zůstávám.

Já sním o Nebi…

Já o Nebi sním,
kde tichý stín
se mnou hovoří
a přitom ptáčci švitoří.
Já chci plout modrou dálavou
a se sluncem nad hlavou
chci odejít
tam, kde je klid.

Holubice letí,
v zobáčku má snítku a né smetí,
holubice snítku střeží,
zakotvíme na pobřeží

Ref 3 : A až se naše ruce setkají,
pavoučci pro nás sítě utkají,
budeme rosou z pavučin,
ty budeš můj a já tvůj stín.

Snad se neutopí z něčí viny naše stíny.
Snad se neutopí z žalu bez příčiny
Láska Naděje a víra,
která neumírá.

Ref: Já chci plout…

Déšť smývá smutek v nás,
déšť ukrajuje čas,
déšť smývá smutek v nás
a každou chvíli zas.

Ref.2: Naslouchej, jak kapky deště
zpívají ti ještě,
naslouchej, jak kapky deště
zpívají ti ještě
píseň toulavou
o nás dvou.

Déšt stéká do okapů po kapkách,
déšť stéká po střechách
a smývá smutek v nás,
jak kapka stéká ze tvých řas.

Ref 2: Naslouchej…
Po schodech výš budeme stoupat,
na loďce svý budem se houpat
a bouře v nás a bouře v nás
rozpoutá temný čas!

Na loďce svý, na loďce svý
budem se houpat,
poschodech výš, po schodech výš,
budeme stoupat
a nést svůj kříž.

Déšť smývá smutek…


Ref: Já chci plout modrou dálavou
a se sluncem nad hlavou
chci odejít,
tam, kde je věčný klid.
….

Ty dveře mám před sebou, když budu chtít,
mohu je otevřít, tam, kde najdu vnitřní klid.
Já už mám
ty dveře dokořán,
já sedím na prahu tiše
a srdce sotva dýše.

Já jsem Cesta Pravda i Život,
já jsem Naděje a víra,
která neumírá.

Ref: Já chci plout…

Samoto moje, obejmi můj žal,
jenž nitro moje naplnil až po okraj!

Samoto moje, tichosti sten rozezni,
ať bolest ve mně z nitra odezní!

Já toužím křídla mít jak pták
a vzlétnout vzhůru do oblak!

Jen mír a klid
já toužím mít!

……………………………………..

Já chci létat jako pták
a lehce vzlétnout do oblak!
Chci létat jako pták
a kdesi v korunách
zpívat a nemít strach!


A nad všechno se povznášet!
A nenechat se hněvem unášet!
Vždyť ptáci domov nemají,
jen v hnízdech sídlí a létají
až do oblak!

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 4.7.2020