Anotace: Druhá z 20ti připravovaných básní.

Nabídla bys pomocnou dlaň osamělému poutníkovi na cestě?
Hledám pouze klid a mír místo kde se toho zas tolik neděje
poskytni přístřeší pod palmovými stromy jenž nezhynou
dopřej mi na chvíli se zasnít v posteli s nadýchanou peřinou

utiš mé obavy všechny noční běsy co mají kuráž přijít i ve dne
zpestři ten osamělý život trochou radosti z malých kapek deště
chci pár doušků čerstvého mléka z nitra kokosových ořechů
opít se tak do němoty vkročit pak do tvého obydlí z nasekaných pařezů

předtím než si tě všimnou všichni pochybovači a městská lůza
jenž se bude snažit vzít tento malý kousek ráje na zemi neboj se zůstat
a ptát za co opravdu stojí krvácet či truchlit když ne sama nad sebou
z hvězdné oblohy se vznáší k zemi kometa jsi oněmělá tou nádherou

zapomeň na okolní svět plný nenávisti který ti nedal vůbec nic
tento skromný koutek matky přírody může darovat mnohem víc
řekni dětem že je miluji ať vypustí všechen přebytečný stres a tlak
vypěstujeme novou odrůdu růží jenž pojme všechen lidský strach

napiju se jednou a naposled z oázy vědění snad si odpovím na otázky
časem tak zcela jistě pochopím jak funguje cesta tam a zase zpátky
v neonové rakvi propluji skrze moře nic ze světa krás už nespatřím
budu převtělený černý mrak karma za to že jsem si ničeho nevážil

vypadá to že můj osud byl zpečetěn těsně před mým narozením
trhám zvadlé lilie co zesnuly ještě než stihlo přijít rozednění
rozjímám a je k zešílení to pomyšlení kde jsme se nakonec ocitli
zatímco každý sotva dýcháme když čekáme… na poslední noc na Zemi

Publikoval(a): Makaveli, 11.7.2020