Anotace: ---

Otevřel oči a uzřel vše,
co jen tak uzřít mohl.
Složitě i jednoduše,
vzpomínkou si pomohl.

A v té směsi, hledal cosi,
jiskru vlastního jasu.
Pak, i ozval se mu kdosi,
podoben snovému hlasu.

Prohlédl tou mlhou svou,
a jasné spatřil obrysy.
Tvarů, jež k milosti jej zvou,
povahou očisty ryzí.

Opona pak opět spadla,
do husté mlhy tajemství.
O jas prozření okradla,
o dar, mocného hájemství.

Publikoval(a): Litarts, 24.7.2020