Anotace: Třetí z 20ti připravovaných básní

Astrálně proplouvám naskrz lidskou historií
do dob zabití Ábela přes vznik prvních kolonií
vidím osud vrahů dávno již trestaných
ve strachu čekám na události co se ještě nestaly

umučili jste mnoho bezbranných dětí a žen
poplivaly náhrobky svatých jeden po druhém
sestrám jste tak vštípili nenávist do aorty srdce
zdá se, že zůstanu navěky opuštěný v chladné husté mlze

věčný oheň mě bude na duši ustavičně mírně hřát
bez vyvolené a potomků budu mít na co vzpomínat?
Snad jednou poznám důvod proč vlastně žiju sám
přešli jsme od matek, otců ke kuplířům a děvkám

napříč tajfunem léta zapomenutých proroctví
možná už nebudu mít obavy podívat se smrti do očí
život je paradox utopený v bublinkách Bourbonu
bezbřehá plejáda dávno zmeškaných telefonních hovorů

kráčím nocí tam někde ještě trocha pravdy zbyla
chce to jen otevřít srdce člověku však občas chybí síla
paranoia zachvátila společnost potrvá ještě dlouhé roky
každý si neseme svůj kříž tažený na zádech do Golgoty

sbírám střepy neboť můj život byl již dávno roztříštěn
ve světě z kterého máme dneska už jen vyhořelé bojiště
plné namyšlených pseudo celebrit s absencí filozofů
vzpomínám na časy před lety, žijeme od kolébky do hrobu

všichni bloudíme v údolí pro nás téměř jisté smrti
z lidí se staly hloupé ovce mezi vyhladovělými vlky
bez pastevce, jenž by nás vyvedl na stezku usmíření
namísto transformace spějeme střemhlav k vyhoření

absence racků je vskutku patrná, když rozhlížím se po nebi
vystřídal je bílý povlak kouře po zážehu balistické rakety
zůstaly jen neudržované hřbitovy a prázdná hřiště
tahle dopravní zácpa snad uvolní se… někdy příště

Publikoval(a): Makaveli, 31.7.2020