Anotace: ...

na podlaze
rozlitým mlékem
nahořklý tvar
pokáceného ořešáku

ještě pár slov
a měsíc přestane
svítit černě

do ruky beru jehlu
zavřenýma očima
navlékám železnou nit
kapku po kapce
sešívám mokrý strom
ve sváteční oblek
aby z něj už nebyla cítit noc

na zápraží pošťák
matka mu
výměnou za napsanou řeč
dává pocukrovanou buchtu
a sleduje jak z ní
jedním dlouhým výdechem
rozfoukává cukr
jako vítr sypký sníh
z chladnoucích střech
zpět do jejích
slaných očí

víš jak vysvobodíš motýla
z klece?

uděláš z klece motýla

ne všechny domy mají dveře
a některé dveře lze
otevřít jen uvnitř

jak její slova doznívala
v ozvěnách dřevnatěla
až se z nich stal strom; ořešák

jak mával nesčetnýma rukama
připraven na odchod
ani se nehnul

a já
pářu oblek

kůží vrůstám v dům
abych se zavřel

Publikoval(a): Marek Miko, 1.8.2020