Anotace: ---

Nevzhledná to byla zeď,
stará a plná prasklin.
I trnitou dostala spleť,
tak přídavkem pro svůj splín.

Avšak ta se rozrůstá,
a pokrývá zeď šatem.
Dříve jen stěna pustá,
nyní v květu bohatém.

Jaká záře růžová,
po celé té ploše zdi.
Jak omamná i snová,
radost pohledu hostí.

Na podkladu zeleném,
v hojnosti plných květů.
Listovím obaleném,
nadostává odvetu.

Na zimu šat odstrojí,
a nezdobný vrátí prim.
Již v prostinkém tom kroji,
do jara, s trnem ostrým.

Publikoval(a): Litarts, 27.8.2020