Anotace: Čtvrtá z 20ti připravovaných básní

Bloudím sám aniž bych tušil co mě zde ještě čeká
život mi přijde jak kalná silně rozbouřená řeka
o duši jsem dávno přišel poví někdo proč či jak?
Slova a líbivé verše? Nakonec zůstala jen vůle psát

snad kdybych měl křídla šlo by do neznáma odletět
žízním, strádám připadám si jak přehlížený květ
postava z evangelií co navždy ztratila svou víru
všichni pocházíme z řad ghetta opotřebovaných dílů

náhodné postavičky pracně vymodelované z hlíny
kadence kapek deště mizí pryč prozraď kým jsme vlastně byli?
V této éře pomalu nastupujícího globálního otroctví
chtěl bych žít i milovat byť se nacházím na území Sodomy

kde půda přestala být kyprá tak jak vždycky bývala
možná se mýlím ale asi mě prokleli snad už odmala
poněvadž slyším vytí hladových vlků tam někde v dáli
jednou jistě budu dalším z těch co to dávno vzdali

dívám se ti do očí a vidím v nich opodstatněný strach
to pomyšlení že nakonec všichni spočineme jednou na márách
mě utvrzuje v myšlence jestli se naše duše opět vrátí
vůbec už si nevzpomínám čemu jsme se jako děti tolik smáli

protože je těžké být psancem a jen tak sledovat to dění kolem
tam někde se mé nenarozené plémě řehotá já mu však dávám sbohem
ve světě mnoha křivd, náhlých hrozeb, že by jeden vyletěl z kůže
smog leptá pokožku doléhá na faunu i flóru tak mi prosím nenoste růže

Publikoval(a): Makaveli, 30.8.2020