Anotace: ---

Téměř jakoby nic,
a přece vším světem.
Osudu, tváří vstříc,
v životě spletitém.

Ten vlak mnoha oken,
s pohledem do kraje.
Pádí, jede krokem,
cestou snad do ráje.

Troška, jakoby nic,
a přece tak mnoho.
Jak dýchá, z plných plic,
něco i má z toho.

Útržky v mlze

Myšlenky se hlavou honí,
jedna přeskakuje druhou.
Dnes již není, to co vloni,
zdalipak, některá vzpruhou?

Většinou jako otázky,
hledající odpovědi.
Často také, krycí masky,
jež v temný úmysl hledí.

Zkoumán smysl darů krásy,
ve spleti těch nejasností.
I moment duševní spásy,
v přednosti, hledaných ctností.

Téměř nic

Slova mi až překážkou,
pocit, jak popsat víc?
Bojuji, i se srážkou,
jen tak pro nic za nic.

Tolik však i skýtají,
možností sdělení.
Významy jen plýtvají,
v bohatství svých znění.

Publikoval(a): Litarts, 31.8.2020