Anotace: (Blues)

Ve svých snech dál budu plavat

a možná pak uvidim tě zase

do hnusný černý díry padat.

Já nevim kam mám jít

jak žít, a co mám tady hledat. Když

všechno kolem upadá, uprostřed já

nejde usnout, právě teď

mám vztek jako kráva. Když mě ovládá

ta svině, kterou já v hlavě mám

ráda minulost mi přehrává.

V peřinách ležím, těžce dýchám

sám žízní tady hynu, umírám.

Už nevím jak spát, zimnici mám

tak kate, já dál budu se tu třást.

Tiše přemítám, když točím se jako prase

zpocená myš a žaludek se zvedá.

Chlast je za věrnost děvka převlečená

slzy zadržím, zvrácenou radost ti neudělám.

Já moc bych si přál, aby po smrti nic nebylo

věř mi, že dávno mě neděsí.

A kdyby přece jen i pak dál, tam někde něco bylo

snad si už nebudu trhat vlasy.

Já blázen jsem, ale hlasy?

V hlavě? Neslyším, nemám!

Někdy zdají se mi věci zlý a temný

pocit co rozpouští jen líh, a stoupá pěna.

Tohle tady je kruh, co duši mou mi ničí

nemůžu smát se, spát ani jíst.

Život tady je kruh, mně silně se příčí

ikdyž těžké je odsud pryč odejít.

Špínu dní co srdce obalila

nemůžu vodou asi už smýt.

Z barevných snů kde stále se zdáš být stejná

já nechci se už nikdy probudit...

Publikoval(a): Marigold, 2.9.2020