Anotace: Jedna z básniček, kterou jsem vymyslela dávno, ale doteď jí nezveřejnila.

Nenávidím sama sebe.
Ty jsi tu byl pro mě
z čistého nebe
a já dokázala jsem Tě opustit.
Snad budeš moci někdy mi odpustit.

Nač je mi tvář,
když nehladí ji Tvá ruka?
Nač jsou mi city,
když mi způsobují muka?
Nač jsou mi oči,
když mému pohledu se vyhýbáš?
Nač jsou mi ústa,
když ty už je nelíbáš?
Nač jsou mi uši,
když už MILUJI TĚ neříkáš?

Nač jsou mi ruce,
když v objetí Tě nedrží?
Nač je mi srdce,
když bez Tebe nevydrží?

Nač je mi krása, něha,
proč sebe sama lituji?
Protože jen Ty jsi ten,
koho já tak strašně MILUJI...

Publikoval(a): Endee, 22.3.2011