Anotace: ...

Jako bych byl strom, který zalévají,
ale on se stále dusí,
vzhledově nestrádá, ale dusí se,
běžte už s tou něhou někam!
To, že mi rozumíte!
To, že víte, jak mám růst!
Vždyť ani já sám to nevím,
slunce mě nějak pálí,
kůra nějak zespodu praská,
a teď vy s tou něhou!
Neměl bych se tak zlobit, říkáte,
dobře, jen běžte s tou něhou někam,
já přece na pohled nestrádám,
tvářím se jakoby nic,
a občas mi je dost na nic,
a přiznám se, že tu vodu potřebuji,
ale ne tak okatě,
na to jsem tak smutně hrdý.
To se musím přiznat.

Publikoval(a): Martin Hašlar, 14.9.2020