Anotace: ...

Někdy bych v ruce tak silně držel kohosi,
přitiskl ho k sobě, jak voda, co dotýká se ryb,
jindy zas prošel jen tak bez povšimnutí,
bez planých slibů bez slzy z trpkých chyb.

Miloval bych hrubě a srdce, to rozerval bych na kusy,
pro pohled letmý, pro pohled mnohdy jen tak kohosi,
a pak tolikrát jen tiše spal jak povolné to listí podzimu,
jak pijáci po noci, jak jemné vlny hladin někde v rákosí.

Někdy bych už jen tak splynul někde v davu,
jak unavená loď vracejíc se do přístavu,
co vyloží pak kroky kohosi,
toho co touží po jemných vlnách někde v rákosí.

Publikoval(a): Martin Hašlar, 16.9.2020