Anotace: Pátá z 20ti připravovaných básní

Ještě než hlína navěky pohřbí veškeré mé ostatky
budu muset smutně sledovat hanobení matky přírody
zpátky jako adolescent znuděný těmi žvásty ve škole
nebyl jsem premiant proto omluvte mé obskurní postoje

nevěřím aktuálním informacím co nám televize tvrdí
osud můj byl zpečetěn rekapituluji tak dosavadní bytí
ve světě kde svoboda slova dávno pozbyla významu
hádám jaká je naše úloha v tomhle alternativním vesmíru

všichni jsme přece bratři a sestry s rezavou zbrojí
vidím mihotající černé stíny okolo jak se líně rojí
lapení v osidlech vlažného Tanqueray uleželé Hennessy
do příštího života už mě tak nemá moc co vyděsit

když mluvím k vlastnímu zoufalému odrazu v zrcadle
přání mé je vychovat své dítě to se však zřejmě nestane
uctivě se ptám lesů i řek jestli vsákli tekoucí krev nevinných
rád bych konečně pochopil proč je tak těžké žít bez viny

sám a v rozpadlém přístřešku, kde toho zas tolik není
čekám jestli mě políbí aspoň múza namísto chladných rtů ženy
též leckoho může dojmout ten letmý pohled na hvězdy
snad osvítí mi cestu neboť bloudím již po léta jsem ztracený

v karmickém cyklu činu a následku trestu i viny
zdrávas Maria, řekni bohu že má víra už není jako tehdy
chci si obdělat svou vlastní půdu pokud se znova narodím
mít pár synů či dcer začínám být čím dál více bláhový

poněvadž něco je ve vzduchu tak musím být připraven
smích vystřídaly slzy prozraď jestli snad někdy vyhrajem
tuhle válku o moc, mamon, nerostné suroviny a duše potomků
můžete zkusit zakázat poezií sotva však svobodu projevu

na chvíli se i ty zaposlouchej, jak ti ona melodie zní?
Ta jenž rezonuje jarem i létem rozechvývá zvadlé kapradí
řekni mi upřímně jestli dnes ještě stojí za něco bojovat
vždyť i já byl jedním z těch co chtěl pouze žít... a milovat

Publikoval(a): Makaveli, 16.9.2020