Anotace: poněkud delší

Život už není to, co býval,
je obrácený naruby.
Dřív jsem si každou chvíli zpíval,
teď mi to nejde od huby.

Býval jsem členem Pionýra,
měl čáku stát se svazákem.
Měla nás držet pevná víra,
že náš režim je zázrakem.

Pak jsem měl vlasy po ramena
a hlavu plnou nápadů.
Milovala mě Filoména,
divila se, že nekradu.

Mé kontrfé zarostlo vousem,
žádalo malé úpravy.
A šašek vyhrál nad morousem,
zažil jsem fůru zábavy.

Vše šlo hned hot, hned zase čehý
a všemu vládla MYŠLENKA
a ideolog, co nic neví,
sotva tak skládat písmenka.

Poučky skládal do floskulí
co měly platnost zákona
a zasloužil by po papuli,
zázrak se ale nekonal.

Potom konečně přišla změna,
komunisti šli od válu.
Jak povídala Filoména:
„Dobrého ale pomálu“.

A tak teď máme to, co máme.
Roky, ty zatím běžely.
S chutí se vždycky rozhádáme
ve všední den i v neděli.

S chutí si dáme i pár facek,
často se to však neděje.
Objevuje se velký klacek,
začíná mizet naděje.

Publikoval(a): Jikra, 19.9.2020