Anotace: Šestá z 20ti připravovaných básní

Umlčená pravda dřímá tam někde venku
poklad co si chce člověk násilně přivlastnit
ryzí láska existuje byť lhostejná tomuto světu
zatímco vesele plujeme po vlnách bezmoci

kéž bych měl přítele který by odpustil všechno zlé
v mém srdci se najde místo pro každého kdo je pozitivní
počítám dny kdy skončí tento novodobý chorý věk
nikoho nezajímají umírající růže neboť je to legitimní

má atituda v lecčems asi znechutí mnohé
osud mi zřídka kdy nabídne důvod k úsměvu
kolik jen myslitelů skončilo předčasně v hrobě
je nabíledni zůstat proto ustavičně ve střehu

hádám jestli někdy potkám alfu či omegu mého života
pak bych snad spatřil své nenarozené sémě se smát
přiznávám, že občas chci přepnout jen tak na autopilota
odletět někam kde se živý tvor nikdy nemusí bát

hvězdy vyhasínají jako plamen na knotu z petroleje
ve tmě čekám příchod těch nejčernějších zlovolných stínů
přemýšlím či dokážu být dobrý vzor ke svým dětem
do doby než mé city nezardousí proudy chlazeného ginu

poslouchám rozbouřené vlny tvořené mořem beze jména
tady je můj kýžený domov kde o kus dál leží ovocný sad
v houpacím křesle mě popadá náhlá reminiscence snová scéna
plná radosti, veselí kde po smíchu vždy však přijde bez milosti pláč

Publikoval(a): Makaveli, 21.9.2020