Anotace: Sedmá z 20ti připravovaných básní

Jednou až svět skončí v plamenech
ledy chladných oceánů nevědomky povolí
krev koroptví objeví se náhle na listech
někdy časně z rána v sychravou neděli

ti jenž smíchem po celý život nahlas pěli
velmi záhy zapláčou aniž tušili by proč
do hlíny tak vkládám kořen mandragory
uvidíme co přinese nám další smělý rok

třeba pokřivené úsměvy zhrzených matek
společnost zmítanou malárií či cholerou
možná mocní zruší dokonce i státní svátek
předtím než nás naočkují falešnou vakcínou

žehnám všem kdož ustojí lidskou hloupost
a že upřímně lituji toho co zřejmě už nestihnem
postupně každý nakonec pozbude vlastní soudnost
i tak vám srdečně přeji pevné zdraví a dobrý den

historie se opakuje byť s malými změnami
časem zakážou psané texty kvůli extremismu
kdo byl dosud monogamní teď spává s více ženami
lze nalézt kousek štěstí ve sklence ginu, v Kristu?

Inu nač pátrat po prameni věčného mládí
tohle dobrodružství sotva někdo přežijem
trochu mě to samotného k nelibému činu svádí
zplna hrdla zpívat si v těžkých dobách… requiem

myslím že nechci po osudu zas tolik moc
byť se mi zdá jakoby nám ďábel přikládal pod kotel
zatímco píši tak pomalu již nastává chladná noc
snad budu mít možnost pak zaveršovat si… post mortem

Publikoval(a): Makaveli, 27.9.2020