Anotace: ---

Dřív jsme tohle nemívali,
bohatí jsme na žížaly.
Přidáš-li k nim taky rousnice,
jsou jich tisíce a tisíce

I když lezou pořád v hlíně,
umýti se nejsou líné.
Třeba nemaj žádné pacičky,
vypadají jako tkaničky.

Jakmile zjistí, že prší,
hned nastraží svoje uši
a drápou se honem pod sprchu,
což je déšť na zemském povrchu.

A tak lezou po povrchu,
hubu maj od ucha k uchu.
Kdyby měly hlas, ty žížaly,
tak by si určitě zpívaly.

No a když se osprchují,
zalezou zas do svých slují.
Ony jsou to vlastně chodbičky,
takový ty dírky maličký.

Publikoval(a): Jikra, 2.10.2020