Tiše tiká
Tiše tiká
Vteřinu po vteřině,
téměř, jak v rytmu srdce.
V rozladu malém, líně,
ten časový můj vůdce.
Budíček na baterku,
starý již, po mamince.
V obytném mém prostůrku,
na knihovní skříňce.
Tik tak, tik tak, zase tak,
nastavením probouzí.
Pohledem zbystřuje zrak,
také spěchem zahrozí.
Ten můj malý budíček,
jan si tak tiše tiká.
Strážce času i honiček,
těch vteřin, co spolyká.
Publikoval(a):
Litarts, 17.10.2020