Anotace: Tak trochu podzimní....

Švestkové ráno z větrných polibků
vítr si na slepou bábu hrál
ve vůni našich společných prožitků
vlasy mi jako ty jemně rozcuchal

do horkých dlaní
vepsal mi vzkaz
že s ranním zráním
někdy se trápíváš

a zlaté listí v korunách stromů
rozfoukal do kraje a ještě dál
jak v závějích zlata najít cestu domů?
Jen na větrné varhany kdosi mi hrál

v oceánu mlhy drobky tažných ptáků
stále se vracejí rok co rok
a dráty vězní torza dětských draků
a v jejich žilách tepe v rytmu rock

vzít ti hlavu do dlaní toužím
v odlescích nekonečna s tebou tiše plout
být s tebou ve světle, když stíny se dlouží
to kouzlo známe, jen stačí si vzpomenout...

Publikoval(a): Klarineb, 26.10.2020