Anotace: ......

Pod rozkvetlým stromem seděl stařec zas.
Už brzy se měl naplnit jeho čas.
Tak jen sledoval jak plyne.
Někdy rychle že vše před očima hyne.
Jindy tak pomalý se zdál,
až přepadl ho žal,
že o takových chvílích kdysi sníval.

Vždy z rána si sedá do stínu rozkvetlých stromů.
Vždy k večeru chodíval přes ves k domu.
Jen dnes míří jinou cestou domů.
Jako pták letí přes les rozevřených květů.

V dáli na rozlehlé louce stojí dům.
Na něm vidět je všechen jeho um.
Podobající se nádherným snům.

Jedou, jedou koně
Již mě vezou k mámě,
k ženě mojí.
Jejíž mohyla na hřbitově stojí.

Syn našel otce v ovocném sadu.
Pod svým stromem v pohodlném sedu.
K večeři domů se již nevrátil,
Poslední chvíle při západu slunce strávil.

S úsměvem odešel ten moudrý muž,
Na hrobě mu spočinula růží nůš.

Jedou, jedou koně
Už se tulím ke své ženě.
Již mi pozůstalí pohřeb strojí,
v černém šatu mi nad hrobem stojí.

Syn po otci i matce teskní
Nevědíc jaký sen si teď sní.
Konečně setkali se doma,
jako mladí milenci znova.
Doufají, že dlouho budou čekat
na synův návrat.

Publikoval(a): Noby, 24.3.2011