Anotace: Když někdo jedná v afektu, může se mu život v okamžiku změnit v symfonii smutku a těžké viny..

Sedím ve svý uzavřený cele a přemýšlím,
co bych vůbec od života chtěl.
Všude jen samá šeď, špína..železná postel.
Pokrytá smrdutou dekou.
Co chci? ... Fakt rozhodně nechci v hlavě Tebe
Vzpomínky bolí, udělal jsem co jsem tehdy musel...
Teď přeju si louku..s tekoucí řekou...
vonící mateřídouškou a kopretinami
Do pocitů se plazí jak had černá tíseň, ze který mně zebe.
Přeju si, abych to špatný zapomněl...
Čpí to tu chtíčem, touhou ... sebevraždami..

Jsem malíř, krajinář.
Já už vím, co musím.
Až budu .....někdy ....venku,
až uvidím zas slunce zář
pak namalovat nebe zkusím.
A budu prosit Boha od rána až po setmění...
Snad zváží milost a dá mi odpuštění

Pohozenej jak kus hadru na zemi,
nikomu nechybím...nikdo mně nehledá.
Zhřešil jsem, zabil jsem, nedojdu spasení....
Den co den mi bachař hnusný žrádlo dá,
prohodí ho pod dveřma, přes starej práh,
s úšklebkem na ksichtě ..s odporem procedí :
,, Seš hnusnej .. zavšivenej vrah !!!! "

Mami...já to tak nechtěl...
Mami...Ty víš, že jsem ji miloval..
Tehdy ...dost pozdě večer...jsem do bytu vešel.
Ne já, to on její tělo objímal..
Najednou...jakoby mne vedli do temnice...
jakoby praskly žárovky..
a zhasly všechny svíce...
a byla tma..

Taková, jaká bývá na poušti...
A bylo dusno...až k zalknutí..
Já věděl, že mně rozum opouští..
Nechápu doteď...to jeho blbý pohnutí.
Jen vím, že tam byl nůž...a dvě těla,
že řval jsem jak šílený...
,, Teď máš, Ty děvko, co jsi chtěla !!!!!!!!!!!!!!!!!!!"
Hrot bodal...a bodal...a směr měl cílený..

Najednou záblesk...Světla zář.
Stojím tu, s nožem v ruce... od krve... s červenýma rukama
Já, probuzený malíř. Malíř krajinář.
Jak malý dítě .... s podlomeným charakterem i nohama...
Nahlas si šeptám .. ,, Mami...pomoz...teď... tady...chci Tě !!! "
Mám na svých bedrech vlastní vinou vytesaný velký kříž..
,,Mami...jsem zavržený, hnusný zmetek...
jen Ty jediná, mi.... možná... někdy... odpustíš.."

Publikoval(a): Hedullinn, 3.11.2020