Anotace: Doba v které žijeme je zvláštní. Nad upřímností vítězí faleš a smutek převládá nad ostatními emocemi. Někdy je člověku tak smutno a vnitřně špatně, že jediný únik je věčný odchod..

Nemohu spát, cítím jen strach,
uvnitř mě pusto a prach.
Všude kolem mě jen zloba,
proč je to tak falešná doba.

Falešný úsměv, sladká slova,
uvnitř zášť a názor boha.
Kolem mě postavy, stojí a stojí,
Co jsem jim udělal, proč se mě bojí?

Chci pásku přes oči, nevidět svět,
chci odejít, být nevinný květ.
Neřešit problémy, být volný,
můj pohled na lidstvo byl naivní a milný.

Nikde nic dobrého, všude jsou nestvůry,
proč viděl jsem já všechny ty hrůzy.
Jak vypadá štěstí, jak vypadá láska?
Je to jen pojem, jen ubohá hláska.

Odcházím, zavírám dveře,
za mnou oheň, zbytky zpustošené země.
Přede mnou světlo, cítím ten vánek,
volá mě, volá ten věčný spánek.

Publikoval(a): smutnyandel, 9.11.2020