Anotace: ....

Jednoho kvetoucího jarního rána
otevřela se pekelná brána.
Srdceryvná, surová a snící,
střed ozdoben obřadnou svící.
Vystrašený dav okolo stojí,
každý muž má zbraň svojí.
Čekají a čekají…

Z davu se stává pokolení.
Jen jediná žena mezi nimi není.
A její jméno jest Helena.

Sopečné erupce, kouř a láva,
všude okolo vypálená tráva.
Nebe zbarveno do ruda,
pro zbožný lid velká ostuda.
Všichni se bojí ohnivé jámy,
domobrana zbrojí, zavřené jsou krámy.
Helena čeká na svou chvíli,
ví, že se blíží vysněnému cíli.
A lidé přestávají čekat.

Král vyrábí mocnou zbraň,
aby zahnal pekelnou saň.
Žena se obléká do rudých šatů,
z lidu se stal pluk katů.
Velitel zvolal k úderu,
Helena rychle předběhla onoho mizeru.
Šáhla si na srdce ve stejný čas,
kdy vypálil onen odporný ras.
Vše utichlo, zmizena brána.

Lid začal jásat, avšak ne nadlouho,
objevil se David, Helena zvolala: Touho!
Sepjali své živočišné dlaně…
A David zvolal: Jdeme na ně!
Jedním mávnutím zvířecí paže,
jak když papež káže,
udeřil ohnivým kruhem.
Všichni skonali, druh s druhem.

Helena s Davidem vystoupali k nebeské bráně,
odehnali zbožné saně a Vládce musel ustoupit.
Ustoupit musel lásce,
i když všechen život byl v sázce.
A tak na trůn usedli,
zlatou číši pozvedli
a milovali se.

Publikoval(a): FourLeaf, 17.11.2020