Anotace: Měla to být vážná báseň o nedostatku času...bohužel z toho vylezlo něco úplně jiného. Upřímná zpověď technického analfabeta.. Člověk míní..

Čas plyne......Panta rhei.
Vnímáš ho, co přirozenou část svého bytí.
Slyšíš a šeptáš....,,Čas mi dej!!!!!"
Máš strach, že pohltí tě...že tě chytí
Tlačí tě před sebou. Klepe ti na záda. Bodá tě hrotem svého kopí
Ženeš se a nevíš kam.
Pereš se o něj, jak o život ten, kdo se topí
Na boj s ním zatím zůstáváš stále sám.

Zrníčka písku
na poušti posbírám.
A nasypu je do sklenice.
Stovky tisíců jich přidám.
Přidám jich víc, než běžné je, naberu do džbánu a ještě do čepice.
Snad prodloužím dobu přesypu nad hodinové taxy.
ve vlastních hodinách ...přesýpacích
Zatím však ve výrobě nemám praxi
Technicky přemýšlím, jak nejlíp dosáhnout zúžení středu nádoby
...tápu v takových situacích

Své vlastní časové pásmo,
tím dostanu pod kontrolu.
Budu mít náskok o pár minut víc, každou hodinu
A všechny nesplněné plány konečně smetu ze stolu
Mám novou časoprostorovou vidinu,
jak obelstít sama sebe a snad i celý svět
Však...nestíhám nic...
I prosté ,,NIC,, ...není hned..

Jsem v pasti.
Prohrávám závod s časem i když hodiny jsou hotové.
Snad neubere mi to na cti,
fakt jsem se snažila, dámy a pánové....!!!
Když přišla ta vytoužená chvíle a já věřila, že času mám nadbytek
a písek v hodinách sypal se...dlouho ....ani nevím, jak
Byl tady !!! Neuvěřitelný, silný, prožitek.....
než nezradilo mne za zády...hlasité...tik tak...tik tak...tik tak

Inu...co se vleče..neuteče....
A tak, pomalu, se pouštím...do ručiček... a do koleček..

Publikoval(a): Hedullinn, 7.12.2020