Anotace: Tři básničky v ABBA.

Šeptem

Jako lehký vánek,
co za oknem šumí.
A hrát si i umí,
vždy jen tak navenek.

Šeptám rád slovíčka,
sestavuji v páry.
Pak ve větné tvary,
též taková hříčka.

Ta skákavá slůvka,
i v rytmu si po svém.
Poskládaná šeptem,
jako hravá mluvka.

Beze slov

Ale ne až tak úplně,
byť by byl záměr nejčistší.
Slova ta, jako jehličí,
cítit se jako v bavlně.

Významy, jak překážejí,
tu k vyjádření pocitu.
Kde vstupujeme do krytu,
a co jsme chtěli srážejí.

Básničku napsat beze slov,
otiskem pouhého srdce.
Kde i netluče tak prudce,
jen svoboda a žádný lov.

Hlasy do ticha

Kolem zní jen vlastní šum,
v mnohých cizích souzvucích.
V tichých zklidněn emocích,
naslouchám všem těm hlasům.

Taková jen běžná směs,
zvuků, tónů neznělých.
Projevem i nesmělých,
ten prostorový přednes.

Občas se též přimísí,
výraznější sólista.
Hladina pak nejistá,
a na vlásku vše visí.

Promlouvám do ticha sám,
jak píši tyto věty.
Své pocitové vzlety,
jež podobají se hrám.

Publikoval(a): Litarts, 9.12.2020