Tělo
Tělo
Instantní život zalít panákem rumu
myšlenky trpí duševní podvýživou
v žílách proudí sterilita okamžiku
Rána bez výhod, čas bez chuti, cesta domů
v hlavě tepe svět, venku dny schované pod peřinou
Roky rostou do nebe, bez výsledku
V puse rozkousat led, večery schází se se vteřinou.
Emoce, majetek po expiraci
lehkost těla uzrává v online rakvi.
Sny rozbité po depilaci
na povrch upínají se naše zraky.
Nohy tančí do rytmu dne
v pátek večer zkoumáme, kdo asi jsme.
Slova po výplachu, život bez výpovědi
touha zastydlá v šachu, svoboda ducha, cítíš ji ještě?
Odejít naposledy, chytat do dlaní slzy deště.
Mraky roztrhnou se a bude padat měsíční mana
sladké kapky oživí vyprahlé věty
vzduch nad hlavou roztříští se,
když třpytky myšlenek dopadnou na záda.
Barvy duše probudí se, dožijeme se toho, někdy, možná.
Publikoval(a):
slzy-deště, 10.12.2020