Anotace: Inspirací mi byla jedna velmi pěkná a inteligentní dívka. V básni jsem její krásu přímo připodobnil k lásce.

Zlodějko! Ach Zlodějko ...

Teď v krátkou chvíli cítím vše jednoduše,
já přál bych si, aby splynula má a Tvá duše.
Zlodějko, když hledím do blankytna Tvých očí,
naivně věřím, že jen pro nás svět se točí.

Zlodějko, chci Tě vzít za ruku
a jít i do neznáma jen po Tvém boku.
Zlodějko! Pověz Zlodějko! Jak otevřela jsi ten těžký hrob,
neboď Tvá tvář je vzpomínkou antických dob.

Zlodějko, již po dobu nejedné cigarety,
přemýšlím, sním,jak asi chutnají Tvé rty.
Zlodějko, tak mne již polib, máš mne zcela ve Své moci,
nejen v den, ale i v noci.

Zlodějko, jsi inspirací mnoha básníků,
okrádáš nás o samotu.
Pro Tebe je tady na světě snad nejvíce povyku.
Zlodějko! Pověz Zlodějko! Tak proč otáčíš se a zavíráš dveře za kliku?

Publikoval(a): Hlučné ticho, 28.3.2011