Anotace: Tahle báseň původně neměla být součástí 20ti připravovaných námětů, co zpracovávám... Po úvaze jsem ji však nakonec zařadil a zde ji zveřejňuji. Jde tedy o dvanáctou báseň z 20ti.

Zmrzlý sníh pokryl cestu sama prodírám se nocí
jekot vlků dodává mi kuráž v nehostinné krajině
poháněná hněvem učiním přítrž veškeré radosti
odepřené už jako batoleti zachumlaného v peřině

vezmu si zpět ztracené štěstí záda mé zdobí jen jizvy
krvavé šrámy jako vzpomínka na falešnou lásku
srdce mám prázdné od chvíle co pozbylo své city
život je vratký a jednou ho pohltí útroby času

deštník s hrotem na konci, dýka zamotaná do culíku
jsem znavená tíhou co mi naložil neblahý můj osud
z tehdá usměvavé holčičky mrchou plížící se ve stínu
nic nebude jako dřív je ze mě zajatec vlastního bolu

společně s deštěm přichází se mnou též zápach smrti
koroptve bláhově padají z nebe cvrkot rychle ztichnul
s katanou na bedrech jejíž ostří brzy pokřtím krví
mnohé zabiju jedním sekem netuší jakou učinili chybu

utopím je ve vlnách svých slz svém kyanidovém žalu
s vyžehleným kimonem vrhnu se střemhlav proti přesile
albatros zděšený v korunách sakur sleduje jak si to linu
k pevnosti přešlapujících mých brzy mrtvých nepřátel

než samotná padnu k zemi vyprahlá s hněvem v očích
karma má mě bude napořád šikanovat v minulých životech
za pasem klimbající lesklá čepel nabroušeného meče wakizaši
krásný to den pro umírání kdy lepší zítřky nejsou na dohled

pošpinili všechnu čest tím jak vtrhli do mého domu
zatímco matka jen přihlížela jak její dcera ztrácí nevinnost
proto od té chvíle spousta věcí náhle pozbyla svou cenu
vyjma satisfakce za probdělé noci omračující nespavost

tak hledám vykoupení byť vím že pro mě žádné není
krev mi stéká po tváři rudé kapky dopadají do stébel rákosu
z mého raněného těla ať se každý vyhladovělý vlk nají
nakonec nalezla jsem mír i znovuzrození… ve sněhobílém lotosu

Publikoval(a): Makaveli, 21.12.2020