Kus člověka
Kus člověka
Opilí mládím v sobotu
tančí pod lampou měsíce
v čase a prostoru
večer odkrývá ruměnce myšlenek
ticho hraje na notu vzpomínek
Těžkost světa dopadá na líce
Sníh křupe pod nohama
horké ruce hladí ospalou duši
jakoby neuběhla ani minuta
zase jsou živé jejich oči
tvář ani o rok nezestárla
slova odrážejí se v hladině nebe
mění se ve sněhové vločky
celý život se s nimi chvěje
V hrnku plave mléčná pěna
v hlavě točí se celá země
v koutcích choulí se otylá něha
křehké siluety tančí, vzduch tepe
nachová noc rozpouští stíny
kouzlo večera střízliví
chuť nekonečna mění se v tikání hodin
za čirého světla jsou naše světy tolik jiný
co člověk chce poznat, nevidí
Publikoval(a):
slzy-deště, 31.12.2020