Anotace: . . .

šly jsme spolu
prostředkem asfaltky
a z rukou nám kapala rozteklá zmrzlina
“pojď,” řekla
“naučím tě vázat kytici z svlačce”
strávily jsme v té mokřině odpoledne
i večer
tráva po pás a horko
strávily jsme v té mokřině jeden život
postavily jsme si v ní dům
vykopaly studnu
a vysvětily hrob —

když večer probudil chladem komáry
a moje sukně byla nad kolena
a její vlasy jako hlohové dřevo
a kůže nám hořela červánky
“pojď,
naučím tě vázat
kytici z svlačce”
asfaltka jako Nil
a černí krokodýli nás pozorovali z trávy.

Publikoval(a): Poutníček, 7.1.2021