Anotace: Andělský jezdec je amaterská báseň, která hlavně usiluje o to, aby se líbila. Je zde zachycena situace setkání dvou lidí a jejich osudů, který se nakonec promění v jeden. Je to spíše fantasy a také se zde objevuje láska.

Andělský jezdec

Byl jednou jeden zamračený den,
jeden z poutníků se díval udiveně ven.
Říkal jsi, kde se nacházím? V jakém místě své ruce do studně namáčím?
Proč tyto otázky pokládal? Venku na něj někdo zamával!
Byla to žena, pevné boky ona měla, svou postavu si udržela, zdravou stravu vždycky jedla.
Když přišla do světnice, udiveně se podíval a ruku její políbil.
Kde to jsem paní má? Jsem snad v nebi já? Anděl se na mě usmívá.
Polichocena velmi byla, na otázku hned odpověděla.
Jsi ve Postwillu cizinče, zraněný jsi byl velice.
Kde paní má? Kde jsi mě svou krásou poprvé okouzlila?
Bylo to na louce nedaleko domu, ležel jsi tam a potřeboval vodu.
Byl jsi raněný, krvácel jsi, potřeboval jsi pomoct a já pomohla ti.
Už si vzpomínám, vytasil jsem meč a za Ludvíka bych umíral.
Kdo je Ludvík pane? Je to král a v mé zemi vládne.
V jaké zemi? Kde to je? Jak se tam můj kůň dostane?
Zavedu vás tam, vaše jméno však znát chci a lásku od vás očekávati.
Jméno však mu nepověděla a ráda s ním do jeho zemi jela.
Jejich láska silná byla v jednoho člověka se proměnila.
Ona anděl krásné vlasy a on jezdec v plné síle,
Putovali po planinách a měli za sebou další míle.
Když putovali k Ludvíkovi, něco se však ovšem stalo!
Potkali poutníka a on „Halóó“.
Oba se otočili a nevěděli.
On však ústy svými pravil: „Andělský jezdec je už tady !!!“

Publikoval(a): Stain, 28.3.2011