Světlo a zvuk
Světlo a zvuk
Světlo
Ať od slunce, či umělé,
všemi směry rozdává se.
Ostří, tlumí ve své kráse,
porůznu i potemnělé.
Paprsky se zalamují,
dopadem vždy na překážku.
Odrazem si řeší srážku,
také se i pohlcují.
Tvoří tak hry světel, stínů,
dle tvarosloví prostoru.
Úhlem dopadu a vzdoru,
ve skle iluzí svých činů.
Jen obyčejná lampička,
v tom pokojíku setmělém.
Tolik kouzel jejím světlem,
i jak tajemná to hříčka.
Zvuk
Tajemným chvění zvuku,
jenž i hmotou prochází.
Proniká, nenarazí,
v tlakové míře hluku.
Tóny, šumy, šramoty,
specifická vlnění.
Vždy i jiná vyznění,
dle charakteru hmoty.
Zpívaná, hraná nota,
či jen mluvené slovo.
A jiných zvuků mnoho,
sluchem různá hodnota.
Šíří se a proniká,
nebo také odráží.
Pohlcuje, též sráží,
dojem s pocitem vzniká.
Publikoval(a):
Litarts, 22.1.2021