Anotace: ...

Bouře bouří, ticho křičí
a sil zbývají vteřiny
v jejich očích zachvěje se
vlhký odlesk pustiny

tam v prostoru mezi řádky
padá tíseň na duše
jak mužem ženě-ženou muži
mají si být netuše

v objetí si tisknou rány
slaný úsměv hřeje líc
to zaslechli svoje srdce
jak šeptají: „Ještě...VÍC!.“

Publikoval(a): Formis, 5.2.2021