Ještě jednou
Ještě jednou
Mnoho z té krásy mi ulpělo na rukou
pod mým dechem budíš se do jitra před bouří
ta vůně je táhlá a mělká
jako dotek starých zdí.
A v té jediné chvíli se nedonošené verše lámou a ztrácejí
ty zůstáváš v neoblomném tichu
a znovu se mi tvá slova měkce vrývají
do všech světadílů hluboko pod kůží.
Chci tě ještě jednou cítit v plicích
a rozhazovat naději po zamrzlých náměstích
od kolemjdoucích sbírat střípky poezie
a přisypávat si je do čaje.
Publikoval(a):
Lugilla, 15.2.2021