Anotace: ---

Vě větru

Lehký vánek pohladí,
něhou vlahých doteků.
I připomíná mládí,
času plynoucí řeku.

Silný vítr doráží,
naléhavou potřebou.
Neodbytný v kuráži,
co může, nese s sebou.

S větrem také o závod,
či vzdorem proti němu.
Unášen, jak v proudu vod,
či v souboji o změnu.

Vane i všemi směry,
mírně, prudce, v poryvech.
Ustát jej bez opěry,
bere sílu, mnohdy dech.

A odkud vítr fouká,
dobře se též rozhlížet.
Co vše, padne do oka,
tozcestím, kudy jít vpřed.

Živá voda

To je ta, co život dává,
plodem, tělem, pak i duší.
Kdy vodním tokem se stává,
s opěrnou, pevnou výztuží.

Od zurčivého pramene,
jen bublavého potůčku.
Ve hře skákavé, proměnné,
přidává si krok ke krůčku.

Rozrůstá se a mohutní,
posilou svými přítoky.
Také pomocníci nutní,
zde ochranou před útoky.

A potom v řeku vyústí,
ve splavnější, mírnější proud.
Živá voda neopustí,
nestanoví-li boží soud.

Publikoval(a): Litarts, 18.2.2021