Anotace: ---

Mluví do větru,
volá do dáli.
Slyšet z povzdálí,
tichounce větu.

Kdo, že to volá,
slyšet jen málo.
Snad se to zdálo,
shora, ne zdola.

Hlas i utichá,
jak vítr sílí.
Skučí a kvílí,
jeho pleticha.

Avšak neztrácí,
se tu ve větru.
Pro vzdoru větu,
stále se vrací.

Jakou to větu,
jaké, že slovo?
Opět nanovo,
s větrem do střetu?

Toť života vzdech,
darem i úděl.
Co bolí tě, sděl,
pro čerstvý nádech.

Vina nevinná

Co vše osudem,
to také darem.
Naším útvarem,
pýchou i studem.

Za co trestáni,
k tomu vedeni.
Děj každodenní,
tlak bezustání.

Akce, reakce,
podnět a výkon.
Života běh, skon,
stálý poradce.

Tvář v řádu vyšším,
a ne náhodou.
I nikde shodou,
svou vlastní skrýší.

Kdo takto řídí,
nad námi pánem.
Tvořivým ámen,
stopy roztřídí.

A dál?

Třeba tak:

Otevři zrak,
napni jak prak.

I uchem slyš,
víc se dovíš.

A hmat je chvat,
dál chce tě zvát.

Pak myšlenka,
hra přetenká.

Stavem duše,
jednoduše.

Slovo slabé,
jen ochablé.

Nebo silné,
neomylné.

Krátce, stručně,
a souzvučně.

Či též dlouze,
vždy stav z nouze.

Také víra,
všehomíra.

Publikoval(a): Litarts, 23.2.2021