Anotace: ...

Tak opatrně se skláníš nad hladinou
chvějivým dechem zahříváš
oblé hrany nepoznaného
které dělí nás na minulost a budoucnost.

A chceš mi znovu odpouštět odvahu
s níž ti rovnám slova kolem úst
ne, opravdu nejsem světice
když chvějivým dechem ti čelo zahřívám.

Tak opatrně se skláníš nad prázdnem za okny
světla prskají a míjí se v mlžném oparu
ne, opravdu se nemusíme ptát
když trpělivými prsty nový příběh ti předávám.

Publikoval(a): Lugilla, 23.2.2021