Anotace: o pomijivosti

Vždy jsou dva kusy téhož celku.
Smysly vnímáš muže, ženu.
Tak co jen slabě prosvítá?
Myšlenky, stesky, bolest, sny,
city nebo vzpomínky.

Nepoznáš druha jak sám sebe.
Kdo jiný zná tvé úmysly?
Kdo jiný ctí tě dokonale?
Kdo lépe jen tě pochopí.

A pak to přijde. Konec.Tečka.
V prázdném domě fotky v rámu,
tvá podstata se rozplyne.
Dávná přání, staré křivdy,
nic než průvan ve spíži.

Pak s hranicemi jejich těla
Drazí budou vzpomínat,
ve svém smutku sami dávat,
střípky slepit v mozaiku,
kdo jsi byl a cos chtěl říct.

A to celé zas a znova
syn je otec, otec kmet.

Je to lítost, velká ztráta.
A co s tim? Chtěl bys znát vše?
To raděj ne. Jak jeden mohl by nést.

A tak jdem dál a dál ztrácíme,
tak jdem dál a víc už nezvíme,
tak jdem dál, až jednou zmizíme

Publikoval(a): kra.kra, 5.3.2021