vrána k vráně
vrána k vráně
čekám sám na sebe u kašny na náměstí
přijal jsem své pozvání, mám to ale štěstí
v duchu si procházím lichotky co znám
třeba se zamiluješ a už dál nebudu sám
dnes jde duše ztrápená vlastní vinou
posedět s tělem prožraným rakovinou
kéž by noc skončila milostným objetím
přejte nám, ať jsme šťastní až do smrti
Publikoval(a):
XYX, 30.3.2011